Paradentóza

Parodontitida

Správně se toto onemocnění nazývá parodontitida (latinsky parodontitis), protože jde o zánětlivý proces. Tento zánět provází lidské jedince již od počátku věků a nejen je – lze najít příznaky parodontitidy i u řady zvířat.

K zubaři? Nikdy!

Parodontóza, paradentóza – tyto i další názvy již jistě slyšel každý. Téměř každý také ví, že toto onemocnění postihuje tkáně okolo zubu. Jak je to ale ve skutečnosti? Jde o novou nemoc? Je to výhradně lidská choroba? Podívejme se na ni tedy trochu podrobněji.

Správně se toto onemocnění nazývá parodontitida (latinsky parodontitis), protože jde o zánětlivý proces. Tento zánět provází lidské jedince již od počátku věků a nejen je – lze najít příznaky parodontitidy i u řady zvířat. Abychom však mohli dobře pochopit průběh dějů, které se při této nemoci odehrávají, nastíníme si nejdříve stavbu parodontu.

Co je to parodont?

Tento výraz používáme pro souhrnné označení tkání v okolí zubu, které mají k zubu jako takovému funkční vztah. Česky je parodont nazýván závěsný aparát zubu. Zahrnuje tvrdé tkáně (zubní cement a kostní lužko zubu) i měkké tkáně (dáseň a ozubici).

Zubní cement (cementum) je tvrdá tkáň, která pokrývá povrch kořene zubu. Je produkována buňkami, které leží na povrchu cementu a které jsou zavzaty i do cementu. Cement (na rozdíl od skloviny, která pokrývá korunku zubu) tedy obsahuje buňky a může se obnovovat. Tím připomíná kost, ale neobsahuje cévy ani nervy.

Zubní lůžko (alveolus) je v jamka v čelistní kosti, která odpovídá tvaru kořene zubu, je však o něco větší. Tenká štěrbina mezi kořenem a lůžkem zubu je vyplněna ozubicí.

Ozubice (periodontium) je soustava vazivových vláken, napjatá mezi cementem a povrchem lůžka; u krčku zubu mezi zubem a dásní. Zub je tedy zavěšen na těchto tzv. závěsných vazech (ne vklíněn do kosti). Může proto v lůžku do jisté míry pružit a vyrovnávat jemné vibrace, vznikající při žvýkání.

Dáseň (gingiva) je tvořena sliznicí, která obepíná zub při okraji zubní korunky, mezi zuby pak vytváří výběžky zvané papily. Směrem ke kořenům zubů přechází v sliznici dutiny ústní. Na rozdíl od ní však neobsahuje žádné žlázky. Má růžovobílou barvu. Prostor mezi dásní a krčkem zubu se nazývá dásňový žlábek (sulcus gingivalis) a je vystlán tzv. spojovacím epitelem. Normálně dosahuje hloubky asi půl milimetru, v oblasti papil o trochu více.

Příčina vzniku parodontitidy

Parodontitis, stejně jako zubní kaz, je jednou z nejčastějších infekcí lidského těla a vzniká na podkladě působení bakterií. V lidských ústech se nachází mnoho různých druhů mikroorganismů. Známe jich kolem tisíce! Zachycují se na povrchu zubů a dásní, a vytvářejí bílý povlak který nazýváme plak. Bakterie zde uvolňují jedovaté látky – toxiny, které poškozují okolní tkáně - způsobují záněty dásní (a také zubní kaz!).

Parodontitida

Zánět dásně (gingivitis) se projevuje zarudnutím, zduřením a krvácením. Odstraní-li se příčina, tj. zubní plak, lze gingivitis většinou snadno vyléčit. Nedojde-li k odstranění plaku, bakterie se množí a vnikají do dásňového žlábku i do dásně, kde vyvolají obrannou reakci organismu – zduření a překrvení. Pak už je jen krůček k vzniku parodontitidy - dochází k porušení spojovacího epitelu a dásňový žlábek se prohlubuje do oblasti ozubice. Takovéto „kapse“ pak říkáme parodontální chobot. Zde se bakterie množí ještě rychleji, někdy vyvolají tvorbu hnisu a dále poškozují celý parodont. Dochází k častému krvácení dásní, nepříjemnému zápachu z úst, viklání zubů, prohlubování chobotů a výsledkem je pak vypadnutí zubu. Ložiska bakterií mohou být příčinou celkových chorob např. srdce a ledvin!

Průběh parodontitidy záleží také na množství a druhovém složení bakterií v dutině ústní. Vliv má i aktuální zdravotní stav a imunitní systém nemocného. Nepříznivě působí stres a kouření. Bylo zjištěno, že toxiny produkované bakteriemi plaku zvyšují riziko předčasného porodu.

Hlavní příznaky - kdy se jít poradit ke stomatologovi?

Nejčastější je na začátku zarudnutí a otok dásně, která pak při čištění krvácí. Tyto příznaky je možné najít již u vysokého procenta žáků základních škol! Bolesti se vyskytují zřídka a o to nebezpečnější je začátek této nemoci, která postihuje téměř polovinu lidstva! Navštívit zubaře by měl každý, kdo pozoruje tyto příznaky:

  • opakované krvácení z dásní
  • tmavočervené zbarveni dásně
  • zduření a otoky dásní
  • zubní kámen nebo zubní povlak, který nelze čištěním odstranit
  • zápach z úst
  • ústup dásní - obnažování krčků a kořenů
  • viklavost a změny sklonu zubů

Co udělá lékař, když k němu dorazíme?

Zubní lékař vyšetří stav dásní pomocí tzv. parodontální sondy. Jemným zavedením sondy do žlábku mezi zubem a dásní může lékař měřit jeho hloubku a náchylnost ke krvácení. Hodnotí přitom kvalitu vyšetřovaných tkání, přítomnost zubního plaku, kamene a přítomnost chobotů. Je li to třeba, zhotoví rentgenové snímky. Na nich pak může zhodnotit přítomnost zubního kamene pod dásněmi, v chobotech a změny zubního lůžka. V poslední době se začíná využívat i testů, které zjistí přítomnost bakterií a obranných látek ve slinách i v krvi. Tato vyšetřeni mohou ale dělat jen specializovaná pracoviště.

Na základě vyšetření nám pak lékař navrhne léčbu, která vede ke zmírnění či zastavení průběhu parodontitidy, eventuelně ke zmírnění jejích následků. V této fázi je také nutné vyloučit některé celkové choroby (například onemocnění krve), které bývají doprovázeny změnami na parodontu.

No – a co dál, když už víme, co nám je?

Nejdříve je naprosto nutné zajistit trvalou a dokonale prováděnou ústní hygienu. Proto provádí zubní lékaři nebo zubní hygienistky individuální instruktáž zubní a mezizubní hygieny. Každý pacient by se měl naučit používat správnou techniku čištění. Pravidelná motivace a kontroly směřují k důslednému ničení zubního plaku. Perfektní hygiena je pracná, ale naprosto nutná. Odstranění příčin zánětu je vhodné podpořit léčbou vnějších příznaků. Zánětlivě prosáklé, masivně krvácející dásně pomůže zklidnit vhodné složení zubní pasty a ústní vody. To pak musíme provádět pravidelně a podle doporučení lékaře sami.

Co ale sami nedokážeme, dokáže lékař. Odstraní zubní kámen a všechny vlivy, které mechanicky poškozují dásně (staré a nevhodné plomby nebo korunky, hrany protéz a pod.) Odstraní všechny zubní kazy, v nichž se drží bakterie. Také je nutné vyrovnat skus – tedy vyloučit přetěžování některých úseků chrupu. Někdy je nutné dokonce přistoupit k chirurgické léčbě – odstranit příliš zduřelé dásně, vytáhnout zuby, které nemají naději na záchranu. Často je třeba upravit postaveni zubů ve skusu pomocí „rovnátek“.

Dále je nutné nahradit již ztracené zuby pomocí správně zvolených protéz ať už pevných (korunky a můstky) či snímacích. V řadě případů je vhodné i používání léků – především antibiotik a dalších léků, které regulují složení bakterií v našich ústech, v některých případech léků tlumících bolesti a nebo posilujících naši obranyschopnost.

Všechny kroky léčby je třeba pravidelně kontrolovat a doplňovat při návštěvách zubní ordinace. Ty jsou v průběhu léčby mnohem častější. Pro celou dobu léčby se musíme obrnit trpělivostí, protože léčba není nikdy tak rychlá a jednoduchá, jak bychom si přáli.

Chcete vědět, jak správně pečovat o chrup:

KLIKNĚTE NA OBRÁZEK: 

Pohodové stáří . . .
Pohodové stáří . . .
Posezení u krbu
Posezení u krbu
Přijmout dobré rady
vyžaduje víc moudrosti
než je rozdávat . . .

Moudrost je třeba
nejen získávat,
ale i používat . . .
. . .  a cvičíme
. . . a cvičíme

Moje ikonka:


Pohybem ku zdraví . . .
Pohybem ku zdraví . . .
Příroda je velký kouzelník, koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda ? ! ? ! ?
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one